VŠECHNO A NIC

Mám všechno
a nepotřebuji nic
však bolí mě jedno
u srdíčka stále víc.

Chtěla jsem mnoho
a možná ještě víc
teď nezbylo mi mnoho
troufnu si říci, že nic.

Teď stačí mi málo
a smířená jsem i s tím nic
kdo dává mi málo
dává mi více než nic.

Proč chtěla jsem všechno?
A teď umím žít s nic?
Vzpomínám na věcí mnoho
které pro druhé neznamenají nic.

Snad chtěla bych jedno
toho pro koho bych znamenala víc
když dala bych mu málo
a on cítil, že je to pro něj víc.

Proč všeho chtít mnoho
když nepotřebuji víc
proč mít ale málo
když stačí mít nic.


Zpět