MÍR V KRAJINĚ

Já tiše hledím na krajinu
   a poslouchám jen hudbu ve větru vlajících bříz    
v dálce vidím běžící srnu
kéž by se přiblížila ke mně blíž.

Ten vánek zní jak tlukot srdce,
které krajině umí naslouchat
slunce svítí jak svíce
kdo by to tu neměl rád.

Kdo to tu jednou spatřil
už ví pro co má žít.
Kdo to tu jednou spatřil
chtěl by si kousek domů vzít.


Napsáno 19.8.1998 na skokanských můstcích v Lillehammeru.

Zpět