Koenzym Q10 (2,3-dimethoxy-5-methyl-6-dekaprenyl-1,4-bezochinon) byl poprvé izolován v roce 1957 v USA. Jeho chemická struktura byla objevena o rok později, a za objasnění jeho funkce byla v sedmdesátých letech udělena Nobelova cena za chemii.
Jedná se o liposolubilní látku, přítomnou v každé buňce těla. Nejvyšší koncentrace je v srdci a játrech. Účastní se procesu zisku energie v dýchacím řetězci a díky své schopnosti neutralizovat volné radikály patří mezi významné antioxidanty.
Tělo přijímá CoQ10 z části potravou, z větší části si jej samo syntetizuje. S přibývajícím věkem schopnost syntézy klesá, což se může projevit oslabením organismu. Suplementace se doporučuje zejména u kardiovaskulárních a neurodegenerativních chorob, parodontózy, při boji se středně zvýšeným krevním tlakem, rakovinou nebo zvýšenou únavou. Účinku na stabilizaci buněčných membrán se využívá především v pleťové kosmetice při boji s vráskami.
Ačkoli se může zdát, že v této oblasti bylo již vše objeveno, koenzym Q10 stále poskytuje mnoho prostoru pro výzkum. Snaha využít koncentrace oxidované a redukované formy jako ukazatele stádia aterosklerózy a rizika kardiovaskulárních onemocnění vede k hledání nových metod stanovení. K tomu je třeba využít dalších vlastností této látky. Dříve využívaná absorpce v UV oblasti poskytuje pouze informaci o celkové koncentraci CoQ10. Pro detekci obou zmiňovaných forem je vhodné využít jejich elektrochemické aktivity. K vlastní separaci látek je použita HPLC. Měření těchto látek znesnadňuje jejich nestabilita na vzduchu, a s tím spjaté nároky na zpracování materiálu.
LITERATURA
1. HARGREAVES I. P.: Ubiquinone: cholesterol's reclusive cousin, Annals of Clinical Biochemistry, 2003 , 40 , 207-218.
2. FLITLIE K. T., MADSEN B.F.: Ubichinon Q10 pohonná látka pro vaše tělo, 1995.